Vendula Rusá
Tréner
Něco pracovního
Vendy do humancraftu přišla z gastronomické firmy, kde se jako interní HR věnovala například rozvoji a vzdělávání lidí. Zajímá ji především týmová efektivní komunikace, soudržnost, zpětná vazba a řešení konfliktů. Má jednoduše ráda lidi a těší ji, když je může rozvíjet a posouvat. Charakteristické je pro ni balancování více projektů. Ať už to byla v minulosti kariéra orientační běžkyně společně s prací v HR, nebo v současnosti trénování v Humancraftu a sportovní psychologie. Záleží jí na tom, aby ve své práci viděla smysl a přínos pro klienty. Pracuje s nadšením a vášní tak, jak ji to naučil sport.
Něco osobního
Vendy miluje pohyb všeho druhu, nejlépe venku v přírodě. Vyrostla na všeobecném základu od kola po lyže, její srdce si ale časem naplno získal orientační běh. V reprezentačním dresu strávila přes patnáct let a i teď ji potkáte o víkendu nejčastěji s kamarády na závodech. Orienťák je zkrátka životní styl a vypěstoval v ní lásku a respekt k přírodě i k lidem. Naučil ji taky, že nic není hned a trpělivá práce vede ke stanoveným cílům.
S orienťákem zřejmě souvisí i její obliba skandinávských zemí. Učí se švédsky, odpočívá v přírodě a nejraději má podzim. S radostí se pouští i do objevování jiných míst, chutí a lidských příběhů při cestování všude možně. Seznam nevede, na zemi je spousta krásných míst, a tak čeká, které ji cvrnkne do nosu.
1) Jak bys popsala svou práci jednou větou?
Ukazování lidem, co všechno se můžou naučit.
2) Co tě v životě ovlivnilo a jak se to projevuje ve tvé práci?
Ovlivnila mě předchozí práce, kdy jsem čtyři roky vedla HR v brněnské gastronomické skupině Lidi z Baru a můj šéf byl Honza Vlachynský. Tam jsem se hodně naučila o komunikaci, argumentaci, diskuzi s různým typem lidí. Pak taky o skládání týmů dohromady a jejich vedení. A určitě též o řešení konfliktů a krizovém managmentu vzhledem k tomu, že jsme museli přečkat covid. Na starost jsem tam měla taky vzdělávání lidí, což mě přivedlo na cestu do humancraftu.
Předtím na mě určitě měla vliv škola, respektive lidi tam. Studovala jsem psychologii na FSS, na magistru zaměřenou na psychologii práce a organizace, kde jsme měli skvělé učitele - zapálené pro věc s chutí předat nám to podstatné.
Víceméně celý život to pak byl sport. V reprezentačním dresu v orientačním běhu jsem strávila patnáct let a pořád je pro mě sportování nejlepší formou odpočinku. Myslím, že sport dá člověku do života dobrý základ - férovost, přímost, vytrvalost, píli i cílevědomosti.
A v neposlední řadě mě určitě ovlivnila rodina. Mamka s taťkou mě podporovali v tom, co chci dělat, ať už šlo o cokoliv.
3) Proč pracuješ právě pro humancraft?
Protože lidi.
4) Co byla doposud tvá největší výzva v humancraftu?
Začít. Říct si, že toto fakt chci a mohla bych dělat, přihlásit se do výběrka a zvládnout ho.
5) Jaký vliv má tvá práce na tvůj osobní rozvoj a profesní cesty?
Tahle práce mě posouvá pořád, protože člověk pořád potkává nové lidi. Každý trénink je výzva, člověk přesně neví, kdo přijde a jaké to bude. A po každém tréninku se cítím obohacená. O nové zkušenosti, zážitky, příběhy. Pro mě jsou přesně tohle věci, které mě v životě formují, nutí mě se zamýšlet nad tím, jak věci dělám a kdo jsem, a rozvíjet se. Ať po osobní nebo profesní stránce.
6) Jaké jsou podle tebe největší výzvy, kterým dnes korpotátní vzdělávání čelí a jak se humancraft snaží tyto výzvy řešit?
Připadá mi, že výzva stále může být přenášet věci z tréninku do praxe každodenního života v práci. Jedna věc je vidět to izolovaně na tréninku, druhá věc je pak opravdu něco změnit v práci, kde má člověk své zaběhlé rutiny. Snažíme se proto vést tréninky co nejvíce prakticky, aby si lidi prožili, jaké to je opravdu tu věc dělat, což je silnější, než si o tom jen povídat. A pak se s nimi bavíme o tom, co konkrétně v práci změní. Jedna malá věc stačí, ale je důležité ji dělat pravidelně, aby se z ní stal zvyk. Naše zvyky jsou totiž to, co ve výsledku tvoří náš život.